Unseal the Untold 2

Erika Velická se svými sochami většinou nezachází jako s jednotlivými díly, ale jako komplexními prostředími. Vytváří scény, kde význam nesou gesta a vzezření postav, stejně jako vztahy, které mezi všemi aktéry a jejich prostředím vznikají. V robusních materiálech jako beton, kov nebo hlína konzervuje, se všemi jejich jemnostmi, vnitřní stavy, konflikty i pozorování ostatních. Křehkost psích postav jde až na hranu možností materiálu, podlomí se tenká noha? Nebo ne? 

Postavy žen, nebo psů, se napříč autorčiným portfoliem opakují v odlišných konstalacích spolu s různými druhy úkrytů: posed, odlaždičkovaná bouda s ohništěm, fragment vesmírné lodi, jeskyně, nebo, v případě této výstavy, zákoutí, zbytek zdi, plotu nebo pastevecké boudy kdesi ve vyprahlé jižanské krajině. Architektura je v pracích Eriky Velické vymezením scény, lokalizací, stejně jako akcentem okolní prázdnoty.

Výstava Unseal The Untold 2 navazuje na předcházející výstavu stejného názvu v Brněnské galerii Zaazrak Dornych. V obou případech je hlavní protagonistkou fena, prehistorická průvodkyně lidských bytostí na jejich pouti světem. Zde jí potkáváme samu za sebe. Vlčice v první kapitole ještě obranářsky stojí před vstupem do hlubin jeskyně. V pokračování ve zlínské Garáži se psice se svou společnicí již vydává do otevřené krajiny. Tam k odpočinku uléhají do závětří zídky a vzájemně se hlídají při spánku. Tehdy se vydávají na tu nakonec nejodvážnější cestu na kterou se místo agrese vybavují důvěrou. Stejně jako se za víčky psice vyjevují obrazy, může se výstava, díky fotobuňce, přizračně vynořit před nicnetušícím nočním chodcem míjejícím průhlednou čelní stěnu galerie Garáž. Otisk v paměti, přelud si každý (po ránu) vyloží sám.

(text Marie Štindlová, foto Šimon Kadlčák, 2022)