khora

sssss
můžu tě vyléčit
když se mnou půjdeš na temná místa, kam se nechodí
když nebudeš
jsi tu jen já a ty (a všichni, co kdy byli)

[horko]

[cikády]

Místo jinakosti, prázdnoty, utváření, potenciality smyslově vnímatelné materiality. Khora se ve výstavě Terezy Kalousové a Eriky Velické vynořuje v podobě znaku odkazujícího k architektuře řeckých chrámů a divadel zafoukaných pískem a zarostlých křovím. Autorky ustanovily vytržené místo, vznášející se v mezeře, kterou galerie v centru města, už sama o sobě, může být. Vytvořily prostor pro kontemplaci, nečinnost a snění nad léčením a znaky i sdílením prázdnoty.

Platónem vymezený pojem khora si Kalousová a Velická v duchu poststrukturalistických myslitelek přivlastňují a revidují ho. Khora (stejně jako děloha, matka či jednoduše žena) v jejich čtení není nečistým třetím druhem nutným pro uskutečňování rozumu, ale plodnou, tajuplnou, tvořivou silou.

Místo na hraně veškeré hmoty, ticho, které je podmínkou pro utváření nebo transformaci. Meziprostor, bez jehož stálosti není vznikání ani léčení možné.

jsem
na vrcholku hory
vítr fouká
vlasy se mi točí kolem hlavy
nevidím
cítím
cítím chlad na tvářích
větrný vír, jehož jsem středem
písek v očích
měkkou zemi
a pár kamínků pod chodidly
jsem vrcholek hory levitující nad krajinou

krajina
chrám
místo, co není
má mnoho jmen
někdy se mění v poušť
jindy ne

[cikády]

Na poloostrově spojeném s pevninou jen úzkým bahnitým pásem pokrytým tenkou vrstvou soli. Obláčky vlny zachycené na trnech a vyválená hnízda pod pokroucenými větvemi nízkých dřevin připomínají přítomnost ovcí v nejasnou dobu. Horký vzduch se sem tam rozechvěje mávnutím křídel hmyzu, jindy občerstvujícím závanem od moře. Každý krok způsobí pohyb kobylek a praskání vyschlých travin.

Sejdeme se v troskách Asklépiova chrámu a zkusíme být potichu. Pak, po chvíli prosívání písku mezi prsty, možná budeme mluvit. Ozvěny hlasů otců se s těmi našimi budou ještě chvíli proplétat. Po čase se je naučíme rozeznávat a uslyšíme hlasy chův, matek, zvířat, všech jiných, i svoje vlastní.

[cikády]

(text: Marie Štindlová 2023, foto: Polina Davydenko 2023)

dílo vzniklo v autorské spolupráci s Terezou Kalousovou